Poslední pozdrav z Groningenu

Můj studijní pobyt v Nizozemsku se pomaličku chýlí ke konci. Ještě musím povyřizovat pár věcí, rozloučit se s přáteli a vyrazit na cestu do vlasti.

Přiznám se, že mě vždycky lákala možnost vycestovat během studia do ciziny, ale stále jsem se toho obával a odkládal jsem to. Nakonec jsem využil poslední možnosti, která se mi naskýtala a přihlásil jsem se na Erasmus. Později jsem opět váhal, jestli jsem udělal správně nebo ne, ale už jsem na tom nemohl nic změnit.

Zpočátku pobytu jsem měl obrovské problémy s jazykem. Rozuměl jsem sice dobře psanému i mluvenému slovu, ale domluvit se pro mě bylo peklo. Trvalo mi vždycky dlouho než jsem našel nějaká vhodná slova a občas jsem je prostě nenašel. Dostával jsem se do spousty trapných situací, kdy jsem si pletl podobná slova s naprosto rozdílným významem. Ještě horší pro mě byly rozhovory s lidmi, kteří měli podobné jazykové problémy, nebo mluvili s nějakým těžkým přízvukem, pod jehož nánosem jsem nebyl schopný rozeznávat anglická slova. Všechno je ale otázkou tréninku. Dennodenní prací s anglickými texty, studiem, psaním a mluvenou komunikací se moje angličtina zlepšila a dnes už mluvím celkem plynule. Sice se sem tam objeví nějaká ta chybička, některá slova stále musím vysvětlovat opisem, ale hlavní je, že teď už se bez problémů domluvím.

V šoku jsem byl ze začátku i z množství práce, kterou tu po nás na univerzitě požadovali. Rozhodně to nebyla žádná flákárna. Postupem času, když se mi rozšiřovala slovní zásoba, to pro mě bylo trochu snazší, ale pořád se jednalo o velká kvanta materiálů, které jsme museli z hodiny na hodinu studovat. Knihovna se pro mě stala druhým domovem. Na druhou stranu jsem ale cítil, že tohle studium má nějaký smysl a že mě to někam posouvá. Zpětně mám pocit, že mi půlrok v Groningenu možná dal více než ty roky v Brně a ukázal mi propastný rozdíl, který doposud panuje mezi našimi a „západními“ univerzitami. I když Univerzita v Groningenu není „běžná“ univerzita, ale jedna z nejlepších v Evropě.

Možná ale ještě přínosnější než samotné studium pro mě bylo seznámení se s mnoha zajímavými lidmi z různých koutů Evropy i světa, kteří mi dali nahlédnout do kultur svých zemí a vysvětlili mi, jak to u nich vypadá a proč. Zajímavý byl pro mě i kontrast mezi tím, jaké obrovské problémy lidé někde mají a přesto jsou celkem šťastní a veselí, a mezi ufňukanými Čechy, kteří žijí v relativní pohodě, bezpečí a blahobytu, a přesto neustále fňukají, stěžují si a neustále na něco nadávají. Mnozí noví přátelé obohatili můj život a já jsem neskonale rád za to, že jsem měl možnost tyto skvělé lidi potkat.

Kdybych měl nakonec bilancovat, co mi studijní pobyt v Groningenu dal a vzal, napadá mě jen jediný zápor – budu si muset prodloužit studium v Brně o další semestr. Ale jinak jsou tu samá pozitiva a já rozhodně nelituji, že jsem do toho šel. Uteklo to tu na můj vkus nějak příliš rychle. Je mi smutno z toho, že už brzy musím jet domů a vrátit se do „normálního života“. Jedna epizoda mého života končí, ale už se těším (a s optimismem hledím) na tu další. No a vám, kteří jste mladší než já a kteří ještě máte možnost během studia někam vycestovat radím: Exchange your life! Go on exchange!